hp-fan@seznam.cz- posílejte nám sem Vaše povídky a také návrhy na změnu tohoto webu.

Chceš spřátelit blog? ZDE

Nová bleskovka: ZDE

Prosím o hlásek pro Katushku Woodovou - Sean Biggerstaff ZDE Děkuji :)

Chceš se přihlásit na spolužáky Harry Potter? ZDE

Sny mohou zachránit život, nebo je vzít? (1)

24. dubna 2010 v 20:33 | Katkaklem |  Povídky
Ano je tu první povídka na celém tomto blogu.. a myslím (hlavně doufám) že ne poslední =D



Kathrin se probrala z děsivého snu, který jí trápil každou nocí čím dál tím více. Bála se usnout, proto chodila na delší procházky po hradě. Dnes však byla unavená a riskla znovu ten strašný sen, který se jí vrýval pod kůži. Byla ještě noc, spíše brzo ráno. Již znovu nechtěla zažít to násilí, co sledovala každou noc. Vstala a vzala na sebe kalhoty. Procházela se podél zdí Bradavického hradu, na divné zvuky, již byla zviklá, proto se nebála kdejakého vrznutí či skřípnutí. Zastavila se a zadívala na svítící měsíc. Již dlouho nebyla mezi mudly, jaké to tam asi je, ptala se často sama sebe, nebo jaké je to na měsíci. Zavál silný vítr a Kathrin teprve teď zalitovala toho, že si na tu slabou košilku nedala nějaký ten svetr. Znovu a znovu se jí do mysli kradl ten sen.


Byla u jezera. Všude se bojovalo a ona cítila, že u ní někdo je, otočila se, byly to dva silní smrtijedi. Vytáhla hůlku ale něco jí říkalo, že se neubrání. Vypálila po jednom kletbu, ten se skácel se řvem k zemi, druhý smrtijed, než zaregistroval její útok padl také k zemi. Chvíli nechápala co se děje, v tu chvíli si však všimla Snapea mířícího na dvě mrtvoly. "Děkuji" šeptla. Neodpověděl, pouze k ní udělal několik kroků, stále nic neřekl. Kathrin začala být vyděšená, přišel až k ní, měli mezi sebou sotva půlmetrovou škvíru. "nemáte zač" oplatila mu malý úsměv. "neměla by jste tu být sama, všude se válčí" Myslí si snad že to neví? "Za tu dobu jsem si stihla všimnout" Krátkým krokem se k ní přiblížil tak odstranil i tak malou škvíru mezi jejich těly. Udělal něco, co by od profesora nikdy nečekala. Chytl jí jemně za bradu, a políbil jí, jemně, aby měla možnost ustoupit. Ale ona žádný protitlak neprovedla. Naopak. Přivinula se k němu a podvolila se jeho polibkům, nohu omotala kolem jeho stehen, a líbala ho jako nikdy před tím. Najednou stuhl, nehýbal se, nohy se mu podlomily a Kathrin se nechápavě rozhlédla, on padal k zemi a ona pomalu zaostřovala postavu za nim. Smrtijed "avada kedavra" zařvala a smrtijed se skácel k zemi. To je poprvé co použila tuto kletbu. "Neeee- proč" Sesunula se k němu na zem, již mu nebylo pomoci. " ne.. prosím … Severusi nenechávej mě tu...Teď po tomhle mě tu nesmíš nechat prosím" hlavu mu položila na hruď,zvedala se. Ne! Jen cítila, to co chtěla, popravdě se ani nehnul. Pláč. Již dlouho necítila na svých tvářích slzy. Teď o ně nebyla nouze, předbíhali se jako kdyby hráli nějakou hru na to, kdo dopadne dřív na zem. Nešlo přestat.


Ne musí to zastavit. Musí se toho snu zbavit. Jako by věděl, že ho miluje, jako by jí chtěl udělat ze života peklo za to, že miluje svého profesora. Proto ho každou noc někdo zabíjí a ona mu není schopna pomoci. Ví, že této noci v jejím snu umře, ale nedokáže se ovládat. Rozplakala se na chladné chodbě. Dívala se na nebe a snažila se přijít na rozumný nápad, na to, co ten sen znamená. Ukazuje se jí budoucnost? Ničím si poslední dobou nebyla jistá. Všimla si padající hvězdy. Bylo naivní si myslet, že se to, co si přála splní, věděla, že to nepřestane. Rozešla se dál chodbou, jemný vítr si hrál s jejími blonďatými vlasy a ona stále přemýšlela. Nevšimla si ani kroků blížících se k ní zezadu. "Slečno? Připadá Vám zcela normální potulovat se po hradě v tuto noční dobu?" zeptal se chladivým hlasem. Viditelně sebou cukla. Otočila se na něj, viděl její slzy na tváři, stál opřený o jeden ze sloupů. Udiveně na ní pohlédl a ona se ještě více rozplakala, když si vzpoměla na sen. "Děje se něco slečno?" Bože, jak je hloupý, proč se zkrátka neotočí a neodejde? Vždyť je to jeho zvyk. Nebo nechce odejít protože- protože co? Snad mu hned neřekneš co se stane při válce, ke které se tak rychle schyluje, že ty ani nevnímáš čas? Vřelo to v ní. " Ne pane- nic- Jen … hodně štěstí ve válce" Raději rychle odešla. V posteli si lehla, nechtěla usnout, ale chtěla si to zažít znovu, a doufat, že se to změní. Usnula.


Bojovala se všemi kolem. Něco nesedělo. Když se podívala do zrcadla na hradě, viděla místo sebe její přítelkyni Barush. Najednou jí sen zase ovládl a ona běžela, běžela a cestou zabíjela smrtijedy. Uviděla ho, oči jí zajiskřili, viděla, jak s elegancí bojuje se čtyřmi smrtijedy najednou. Jeden ho chytl ze zadu na krk a hůlku mu přiložil na krk. V tu chvíli musela Barush zasáhnout. "Mdloby na tebe!" Lupin, stále nechápajíc odkud zasáhla smrtijeda kletba, se rozhlížel kolem. Spatřil ji, dlouze se propalovali pohledy. Bylo jí to příjemné. Cítila se v bezpečí. "Děkuji" usmál se na ni a znovu se ujal zabíjení mužů v maskách. Barush se k němu nalepila zády. Tak se kryly oba navzájem. Bylo jí to příjemné. Bylo příjemné vědět, že stojí někdo za ní a hlídá jí, bylo příjemné cítit na sobě někoho koho milovala. Další láska která možná znovu umře a zanechá za sebou pouhou stopu. Teď nebo nikdy, řekla si a tím si dodali i odvahu. "Já-já Vás miluji" Toto možná byla poslední možnost, kdy mu to říci. Poslední možnost začít s novou láskou nebo také zažít veliké zklamaní. "Co-cože?" vypadlo z něj. Kolem proběhl Snape a za ním dva Smrtijedi. Kathrin, za ním chtěla běžet, zastavit ho, ale Barush se nenechala ovládat. Chtěla ho zastavit, byla si jistá tím, že by umřela radši než-li aby umřel on. "Zkrátka Vás miluji, není to sice vhodná chvíle, ale nevím jestli to nebude jediná chvíle" Chytl jí a odvlekl jí stranou. Přitiskl jí ke zdi a dlouze se jí zadíval do očí. Políbil ji, nežně. Kathrin neměla ráda Lupina ale nijak ho neschazovala kvůli Barush. Právě teď litovala, že se nepřevtělila do někoho jiného, aby ho nemusela líbat. Chtěla Severuse. Barush toto přála, přála jí vše, ale na druhou stranu byla smutná, toto nikdy nezažije. Odtrhl se od ní. "Drž se při mě" nic nenamítala a držela se jeho ruky, běželi, sama nevěděla kam. Zkrátka běželi, míjeli všechny. Zastavili se až u lesa, kde jí Lupin pokynul, aby tu zůstala "Ne já chci bojovat, nechci tu trčet a čekat, kdo vyhraje" Podíval se znovu na ní, a podruhé ji políbil "Zůstaň tu, teď jsem tě získal, nechci tě tak rychle ztratit" A odešel. Čekala tam, nechápala proč ho vůbec Barush poslouchala, být po Kathrin dávno už by tu nebyla a bojovala by se Smrtijedy. Ach tomuhle, že se říká Nebelvírská odvaha? Přemýšlela Kathrin ve snu. I Zmijozel je statečnější když jde do tuhého. Pohlédla na hodinky. Bylo krátce po jedenácté. V tuto dobu, by se měla líbat se Severusem u jezera. Najednou zezadu uslyšela kroky. Bohužel Barush se ani nehnula. Až když slyšela lehké zakašlání otočila se. Byl to Malfoy. "Á snad se neskrýváte?" Nemohla nic říci, neměla slov " Ztratila jste řeč?" zařval na ni a hůlku přitiskl k její bradě, pohladil jí po vlasech a pousmál se nad jejím strachem "Neboj se mě, já ti neublížím, pokud nebudeš vzdorovat, co takhle si trochu užít?" Zdálo se, že Barush ze sebe vykoktá něco rozumného. Naopak " Ty prašivej hajzle! Nech mě být" to však neměla dělat, a věděla to i Kathrin "Ty děvko!" Zařval a uhodil jí do obličeje. Barush upadla na zem a držela si ústa, aby jí neteklo příliš krve. Vytáhl hůlku, namířil s ní na ní a "Avada Kedavda" vylítl zelený paprsek a Kathrin sebou v posteli škubla tolik, že spadla z dvojpatrovky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katushka Woodová Katushka Woodová | Web | 24. dubna 2010 v 22:15 | Reagovat

Týý jo ... Líbat se se Severusem ... To by ti šlo Katuš :D

2 merry-katush merry-katush | Web | 24. dubna 2010 v 22:36 | Reagovat

Je jenoooom můůůj :D:D:D:D:D Ne ta víšco .. je to první kapitola z ... ani už ¨nevím z kolika asi kolem 5 a jako pak už to nebudou stíhat tak je třeba to hodit hned na začátek =D=D aby byla sranda =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama